• Pavel

Terasa ve stylu léta

Aktualizace: 6. čvc 2019


Nejspíš všechno se vším souvisí. Při mé dvacetileté práci malíře na volné noze, jsem si zamiloval občasnou cestu do Středomoří. Slunce, tyrkys, všechny barvy moře při stolování, ryby, středomořská kuchyně, divoké keříky makchie u pobřeží a rozmarýn vyfoukaný do tvarů, co umí snad jen příroda.


V Praze mám k dispozici terasu. Kdybych chtěl navázat na městské rostliny v okolí domu, nevím, čím bych navazoval na platany a kaštany. Měděný, tyrkysově patinovaný plech kolem terasy a krásné dřevo terasových prken, která se po pár letech zbarvila do půvabně šedé, rozhodly o letnímu stylu, co mám vlastně tak rád.


Natrefil jsem na sestavu nábytku, co mi padla do oka. Byla z teaku v kombinaci s bílou nebo černou barvou. Bílá se považovala před deseti lety za malinko výstřední, ale dnes jsem za ni moc rád. Když se člověk pozorněji podívá, uvidí design židlí, který vůbec nezestárnul. Dnes už zřejmě vím, čím to je, a troufám si říct, že poznám, jaký nábytek udělá atmosféru a který je tzv. jedovatý. Našel jsem také prosté vysoké květináče z odlehčeného betonu pro prosté rostliny a pořídil do nich kupu levandulí. Ty mi právě mají asociovat všechny ty divoké keříky ve Středomoří. Záměr byl jasný - absolutně neprovádět řez. Každoroční střih sice omlazuje rostliny a levandule pak bohatě kvetou. Jenomže cítím, že preferuji raději přirozenost než bohatost. Levandule jsou krásné za okny i v zimě po odkvětu a po letech se jim tvoří dřevnaté stonky. Neustále nabírají na kráse. Dávám vlastně víc přednost celoroční kráse rostlin, než jen květu po určité období.


Návštěvy vnímají terasu jako oázu klidu a půvabu. Myslím si, že všechno se vším souvisí. A protože se prostor nejvíce využívá od května do září, „načasoval“ jsem květy a plody právě na toto období. Nemohu pěstovat všechno a tulipány zkrátka na terase nikdy mít nebudu, proč je ale nemít ve váze doma.


Aby měla terasa dominantu, zasadil jsem do velkého květináče strom. V české krajině mám rád borovice, platany a akát. V hobymarketu byl zrovna akát, který se mi vešel do auta. Za 10 let se rozrostl do atraktivních rozměrů a vytvořil tak onu dominantu. Ani na něm neprovádím řez. Roste si přirozeně a na míru prostoru. Byl by určitě košatější, ale přijde mi dost krásný i nevylepšený.


Před léty jsem zkusil pěstovat fíky a do teplých klimatických oblastí, jako je Praha, je mohu jen doporučit. Chutnají stejně dobře jako v Itálii. Na stromku, co má 170cm, jich vyroste zhruba 30-70, něco opadne. Sklízím je pravidelně od konce srpna do září. Modré víno, odolné proti chorobám, se také krásně zabydlelo a plody jsou nejen sladké, ale neskutečně aromatické. Za celou tu dobu jsem vyzkoušel asi 30 odrůd rajčat a dnes pěstuji tři osvědčené - červené datterino, žluté ildy a zelený artisan. To zelené je extra aromatické i sladké. Nic, co bych našel v obchodě.


Protože v Praze panují stále mírnější zimy, neodolal jsem a pořídil několik patnáctiletých olivových stromků. Záměrem bylo pěstovat co nejvíc stálezelených rostlin po celý rok, včetně zimy. Olivovníky vytvářejí neskutečnou atmosféru. V zimě jen vyžadují ochranu před mrazem pod -13 stupňů. Aby na terase nepřevládly jen jemné a mdlé barvy, doplnil jsem celý prostor kontrastními modře glazovanými květináči, které jsou plné rozchodníků a bylin. Rozchodníky kvetou žlutě a připomínají mi divoké žluté květy, které jsem obdivoval při túrách krajinou Středozemí. Terasa představuje další prostor pro život.


Celý koncept terasy můžeme vylepšit tak, že na ni umístíme artefakt. Přemýšlel jsem také mockrát o nejvhodnějším osvětlení. K večerům na terase mi přišla nejpřirozenější zapálená svíčka ve skleněném svícnu.




68 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše